Z BIM na IM: co se za touto změnou skutečně skrývá

Desetiletí celý obor pracoval pod názvem BIM (Building Information Modelling), modelování informací o budovách. Zkratka zněla moderně, software byl viditelný a trojrozměrný model s připojenými daty přesvědčivě dokazoval, že stavebnictví digitalizaci bere vážně. Pak přišel letošní návrh revize mezinárodní normy ISO 19650 a nenápadně přejmenoval základní pojmy: BIM Execution Plan se stal Information Production Plan, Exchange Information Requirement se proměnil v Information Production Requirement a zkratka BIM v textu normy ustoupila do pozadí ve prospěch IM – Information Management.
Kdo čte rychle, vidí administrativní přeznačení. Kdo čte pozorně, vidí přiznání omylu.

Nástroj se stal synonymem pro disciplínu

Problém s BIM nebyl technický, ale pojmový. Slovo „modelling“ v názvu způsobilo, že celý obor správy informací ve stavebnictví začal žít prizmatem softwaru a trojrozměrných modelů. Firmy investovaly do Revitu, školily lidi v Navisworks a měřily úspěch počtem BIM koordinací, zatímco norma, která BIM definovala, popisovala něco podstatně jiného. Jak informace strukturovaně vznikají, procházejí ověřením, putují mezi účastníky projektu a zůstávají živé po celý životní cyklus stavby od prvního náčrtu až po demolici nebo rekonstrukci za padesát let. Model byl vždy jen jedním z možných formátů, ve kterých informace existují, nikoli cílem samotným.

Tato záměna nástroje za disciplínu není ve světě technologií nic výjimečného. Podobný posun prochází každý obor, který se dostane do kontaktu s digitalizací dříve, než stihne promyslet, co vlastně digitalizuje. Datové sklady v devadesátých letech firmy zaměňovaly za business intelligence, přestože BI je způsob uvažování, nikoli databáze. Sociální sítě celá léta fungovaly jako nástroj komunikace, než si firmy uvědomily, že ve skutečnosti pracují s daty o chování lidí a teprve pak se začaly ptát, co s nimi. Ve stavebnictví tuto roli sehrál BIM.

Co se opravdu mění, když zmizí písmenko B

Odstranění slova „Building“ z názvu disciplíny má praktický důsledek, který přesahuje terminologii. Revidovaná norma explicitně otevírá rámec správy informací pro vlastníky budov, facility manažery a provozní týmy, kteří modelovací nástroje nikdy nepoužívali a ani používat nebudou. Tím zároveň pojmenovává slabinu předchozích verzí: informace vytvořené při projektování a výstavbě ve velké míře nedoputovaly k těm, kdo stavbu skutečně provozují. Projektový model vznikl, proběhlo předání a pak model v různé míře přestal být aktuální, protože provozní tým neměl ani nástroje, ani procesy, jak ho udržovat živý.

Revidovaná norma tento přechod ošetřuje sjednoceným procesem, který projekt a provoz nerozděluje do oddělených částí, ale popisuje jednu kontinuální cestu správy informací. Záměrem je, aby data vytvořená při návrhu mohla skutečně sloužit provozu po celou dobu životnosti stavby. Tedy fungovat jako aktivně udržovaný a využívaný zdroj a ne jako archivní soubor.

Přiznání, které stojí za povšimnutí

To, co ISO 19650 v letošní revizi dělá, je v jistém smyslu odvážné. Normalizační orgán otevřeně přiznal, že název disciplíny celá léta strhával pozornost nesprávným směrem, a rozhodl se to opravit. Takový krok je ve světě norem neobvyklý, protože standardy se vyvíjejí pomalu a terminologické změny v nich bývají spíše výjimkou než pravidlem.

Zůstává otázka, zda přejmenování samo o sobě stačí. Firmy, které BIM chápaly jako software, ho jako software přestanou chápat teprve tehdy, až změna pronikne do smluvních požadavků zadavatelů, do způsobu, jak o tématu mluví školy a oborová média, do toho, co si manažer stavební firmy vybaví, když slyší zkratku IM. To je proces na roky, ne na vydání nové normy. Otázka, která zůstává otevřená, je proto méně technická než organizační. Kolik oborů ještě čeká na podobné přejmenování, aby si mohlo přiznat, že roky optimalizovalo nástroj místo výsledku?