„Přijmout dobré rady vyžaduje víc moudrosti, než je rozdávat.“

Dnes jsme si u šálku výborné kávy povídali s velmi milou a sympatickou lektorkou Hankou Ondruškovou, lektorkou společnosti 1. VOX. Co na sebe prozradila? Více se dočtete v následujícím rozhovoru.

Víme, že působíte jako lektorka soft skills. Tento výraz je teď velice populární, ale některé statistiky uvádí, že více než polovina lidí si neumí přesně představit, co to vlastně znamená.
Výraz „soft skills“ znamená měkké dovednosti. Ve skutečnosti se pod tímto pojmem schovávají kurzy komunikace, time managementu, neverbální komunikace, manažerských dovedností a mnoho dalšího. Tento termín vlastně vznikl jako protiváha tzv. tvrdých dovedností, kam patří například právo, daně, účetnictví a podobně.

Jsou tyto kurzy měkkých dovedností podle Vás skutečně tak klíčové jak je dnes možné všude slyšet?
Pokud se narodíte jako brilantní řečník, umíte se dohodnout s kýmkoliv a o čemkoliv, nemáte problémy se stresem a kdykoliv se pro něco rozhodnete, tak se vám to i povede, pak ne. Jestli ale patříte do té skupiny smrtelníků, kteří mají trému mluvit před lidmi, kterým se občas nedaří prosadit své názory tak jak by chtěli a stává se jim, že neví co dřív, pak tyto kurzy smysl rozhodně mají. Už několik let je možné pozorovat trend, že samotná odborná znalost své profese jednoduše nestačí. Vedoucí pracovníci a personalisté se čím dál víc zajímají, jak je na tom daný člověk s komunikací, s prezentačními dovednostmi, se schopností přizpůsobit se ostatním členům týmu, atd… Pokud se donedávna v životopise počítala nejvíc odborná znalost a praxe, tak teď se dá říct, že to samo už nestačí.

Jaké je podle Vás nejlepší řešení této záležitosti?
Pro sto různých lidí sto různých řešení. Každý jsme prostě jiný a je těžké dávat hraběcí rady ohledně optimálních návodů na cokoliv. Obecně se ale dá říct, že fantastickým začátkem může být už jenom to, když se člověk alespoň trošičku o danou oblast zajímá. Může to začít jedním článkem v časopisu, jednou knihou nebo jedním náhodně navštíveným kurzem a člověk už si pak svou cestu k dalším informacím snadno najde, pokud bude chtít.

Prosím povězte nám, jak jste se k lektorské profesi vlastně dostala?
Bude to znít asi dost neuvěřitelně, ale „ulovila“ jsem si ředitelku jedné z nejvýznamnějších vzdělávacích firem na českém trhu a ta si mě později vzala k sobě do firmy jako lektorku. Co tím myslím, když říkám „ulovila“ jsem si? Paní Ing. Zdena Vostrovská, CSc. Je totiž nejen majitelkou a ředitelkou firmy 1.VOX, a.s., ale také učí hospodářskou politiku na VŠE v Praze. Tehdy jsem se dozvěděla, že vede velmi populární předstátnicový seminář a zoufale jsem se tam snažila dostat, až se mi to nakonec povedlo. Po jedné z přednášek mě paní Vostrovská oslovila s nabídkou práce lektorky na VOXu, a protože už jsem se v té době na podobnou práci několik let připravovala, nabídku jsem s radostí přijala.
 

Povězte nám, jaké byly Vaše začátky lektorské práce?
Pokud mám odpovědět co nejpravdivěji, musím říct, že rozpolcené. Na jedné straně byly pochvalné hodnotící dotazníky téměř všech účastníků mých prvních kurzů, ale na druhé straně stála dost odrazující zkušenost. Zúčastnila jsem se třídenního kurzu pro lektory, abych nabyla nějaké další znalosti a dovednosti, a měla jsem také možnost zúčastnit se kamerových zkoušek. Výsledek byl takový, že si mě nakonci těchto tří dnů vzala paní lektorka stranou – jako jedinou ze všech jedenácti účastníků – a opatrně se mi snažila vysvětlit, že tato profese pro mě skutečně není. S odkazem na „důkazní materiál“ v podobě videa mě nabádala, abych se vrátila ke své vystudované profesi, což je ekonomie.

Jak jste se s tímto zážitkem vyrovnávala?
První tři dny špatně. Jakmile ale opadla první „ublíženost“, uvědomila jsem si, že je toho skutečně hodně, na čem budu muset ještě zapracovat. To ale v žádném případě neznamenalo konec mé lektorské kariéry – naopak její začátek. Jsem tvrdohlavá, a když mi někdo někdy řekne, že na něco nemám, dostanu neodolatelnou chuť mu dokázat, že to není pravda.
 

Jak vidíte svou práci dneska?
Kupodivu úplně stejně jako tehdy když jsem začínala. Stále jsem tou prací nadšená, stále jsem plná nadějí ohledně budoucnosti a stále se mám hodně co učit.
 

A jaké jsou tedy Vaše budoucí plány?
Letos mě čekají moje první dvě knihy a příští rok už je naplánovaná další. Chtěla bych také přednášet v zahraničí, ale to předpokládá perfektní angličtinu. Technicky vzato bych si s tím asi poradila, ale strašně se bojím. (Asi budu muset na kurz zvládání trémy… ). Tou největší vizí je ale začít se dobudoucna věnovat motivačnímu řečnictví. Tahle myšlenka mě už drží řadu let – dokonce ještě dřív, než jsem začala pracovat jako lektorka.
 

Máte nějaké své lektorské heslo nebo motto?
Ano, mám. Kdykoliv se chystám ráno na kurz snažím se si ho připomínat. „Příjmout dobré rady vyžaduje víc moudrosti, než je rozdávat.“ Lektorská profese je totiž velmi zrádná v oblasti zvládání svého vlastního ega. Lidé vám chodí děkovat, tleskají vám a celý den se smějí vašim vtipům, takže je snadné propadnout pocitu vlastní výjimečnosti. To je ale také začátek konce. Tahle malá větička, jejímž autorem je Samuel Johnson, mi pomáhá udržet si pokoru.

Je nějaký vzkaz nebo doporučení, které máte pro naše čtenáře?
Vlastně ano, ale není z mé hlavy. Řekl to Winston Churchill při svém projevu k absolventům na jedné britské universitě: „Nikdy se nevzdávejte! Nikdy se nevzdávejte! Nikdy se nevzdávejte!“.

Děkuji moc za rozhovor.

Petra Dostálová