Přemýšlíte nad studiem japonštiny? Ukážeme vám, jak na to ….
O japonštině
Pokud se rozhodujete pro studium asijského jazyka, je japonština rozhodně tou správnou volbou. Najdete v ní stopy po dávném vlivu čínské kultury, krásu složitého japonského písma, díky masivnímu přejímání americké kultury se pobavíte nad řadou zkomolenin převzatých slov z angličtiny, naučíte se myslet jinak, vystoupíte ze stereotypů evropského myšlení, porozumíte svému oblíbenému hrdinovi v japonském anime nebo textu populárních písniček. Rozhodně budete z každé hodiny odcházet obohaceni a japonština se stane i vaší vášní.
Jak japonština funguje?
Jestliže se necháte nalákat do některého z kurzů japonštiny, zjistíte hned v první hodině, že výslovnosti se bát nemusíte. Stejně jako čeština, má japonština pět samohlásek (v japonském pořadí A, I, U, E, O), které používá ve slabikách společně se souhláskami (vznikne tak např. řada KA, KI, KU, KE, KO). Jedinou samostatnou souhláskou je N. Výslovnost tedy rozhodně nebude hlavní zóna vašeho boje s novými pravidly. Dokonce nebudete válčit ani s tóny nebo ležatým a stojatým O jako v čínštině a korejštině. Úsměvný se vám možná bude zdát fakt, že japonské uši neslyší žádný rozdíl mezi R a L. Používají jen jeden zvuk oscilující mezi oběma hláskami. Smiřte se tedy rovnou s tím, že citronu se říká remon a coca-cole kóra.
Hiraganu využijete tam, kde nepoužijete čínský znak, v zápisu koncových tvarů sloves, partikulí a jiných gramatických prvků. Dalším krůčkem pak bude katakana, která je vizuálně hiraganě blízká. Zapsat s ní můžete stejné slabiky jako v hiraganě. Obvykle se používá k přepisu cizích slov nebo jako ekvivalent zvýrazňující kurzívy. Katakana vám jako cizinci bude sloužit i při zápisu vlastního jména. Závěrečným krokem je studium čínských znaků kandži. Pro přečtení japonských novin postačí znalost 2000 znaků. Každý znak má sinojaponské a japonské čtení (japonsky onjomi a kunjomi). Protože docházelo ke zkomolení a čínština se od té doby vyvíjela, v Číně si s tímto čtením bohužel nevystačíte. Japonské čtení pak vzniklo až na půdě Japonska. Na jednu stranu je třeba přiznat, že systém japonského písma je skutečně složitý, na druhou stranu vás jistě bude každý krůček vpřed těšit a pokud je vám blízká estetika, zamilujete si i kaligrafii (japonsky šodó), kterou můžete studium ozvláštnit.
Je těžké mluvit japonsky?
Japonština jako mluvený jazyk je ve srovnání s písmem vyloženě pohodová procházka. Neohýbá jména pomocí pádů a slovesa se používají v základní formě bez nutnosti časování. Lehkost japonštiny vás uvede do napínavého vyčkávání. Je až tak benevolentní, že totiž nerozlišuje jednotné a množné číslo a vy tak nikdy nebudete jistě vědět, zda vám japonský kamarád říká, že s sebou na schůzku vezme jednoho kolegu nebo celou skupinu. Běžně se vynechává podmět a nelámeme si hlavu s příliš mnoho detaily.
Další lákavou stránkou jazyka je jeho vnímání zdvořilostních úrovní. Skromně mluvíme o sobě před výše postavenou osobou, uctivě se vyjadřujeme o svém učiteli a zcela jiné formulace používáme mezi přáteli. Jednu větu tak můžeme pronést několika způsoby. Použité jazykové prostředky dotvoří celý příběh skrývající se za slovy – vy tak z jediné věty poznáte, co je váš partner zač, jaký je jeho věk, vzdělání, postavení a jak vnímá on vás.
