O fotografování s Ondřejem Neffem

Chcete se naučit fotografovat? V nabídce kurzů si u nás určitě vyberete. Nechte se ale nejprve inspirovat rozhovorem s Ondřejem Neffem nejen o tom, co jej k fotografování přivedlo.

Co Vás přivedlo k fotografování?

Tatínek rád fotil, měl takovou černou prvorepublikovou bedýnku. K patnáctým narozeninám jsem dostal opravdový fotoaparát, byla to Flexareta. Nikdy nezapomenu, jak jsem ji rozbaloval, byla v nádherné krabici vystlané sametem a když se krabice otevřela, zavonělo to.

Pamatujete si ještě, jaká byla Vaše první fotografie, kdy jste ji vyfotil a jakým fotoaparátem?

S tou Flexaretou jsem vyrazil na Maniny. Bylo to po dešti a fotil jsem odraz košaté lípy v louži. Myslel jsem si, že jsme udělal úžasný fotografický objev. A moje první publikovaná fotka? Vyfotil jsem požár nějaké dřevěné boudy u nás tehdy na Žižkově a fotku jsem vyvolal a zvětšil a donesl do Večerní Prahy a oni mi ji tam otiskli, i jméno pod fotku dali. To bylo slávy!

Jaký fotoaparát používáte nejraději dnes?

Používám zrcadlovky Canon a mirrorless Olympus OM-D – ten mám moc rád, protože je maličký, lehký a výborně fotí.

A jak vnímáte fotografování tzv. kompakty?

Dnes jsou na trhu skvělé kompakty, výkonem v podstatě nerozeznatelné od velkých přístrojů. Důležité je, koupit značkový kompakt a nejít pro něj někam do Tesca, ale do specializované prodejny, anebo aspoň specializovaného oddělení v obchodním středisku.

Dnes je módou nechat se zvěčnit „profesionály“ ve fotoateliéru. Ať už samotné ženy pro své partnery, těhotenská bříška, děti či rodinné fotografie. Co si o této módě myslíte a jaké služby tyto ateliéry poskytují?

No, myslím, že ta móda trvá už nějakých 150 let! Takže nevím, kam tou otázkou míříte, leda že máte pochyby o profesionalitě některých „profesionálů“. Což jsou pochyby oprávněné, ale ono je to tak se vším, instalatér taky není každý, kdo popadne hasák do ruky. Takže když jde o profesionála skutečného, jistě odvede výbornou práci.

Může i amatér udělat pěknou rodinnou fotografii? Na co by si měli lidé dát největší pozor?

Rozhodně ano, a právě k tomu se kompakt dobře hodí. Je malý, nenápadný, dobře se s ním pracuje. Aby fotka byla dobrá, na to je spousta rad a pouček, a ta nejdůležitější zní: jděte k motivu blíž.

Sám jste dříve hodně lektoroval. Věnujete se této činnosti i dnes?

Přestal jsem s jednorázovými denními nebo půldenními kurzy, protože pochybuji o jejich smyslu. Na housle se nenaučíte ve středu od 14 do 18 hodin. Založil jsem dlouhodobý školicí program Dílna. Je rozdělený na půlroční samostatné cykly a do každého cyklu či semestru se obmění tak asi pět až deset lidí. No a učím lidi pracovat s Photoshopem, to je zase cyklus který má šest dvouhodinových seminářů. Proč dvouhodinových? Protože v té třetí hodině už z toho začátečník začíná šílet a neví, jak se jmenuje. Za šestkrát se to dá zvládnout pod podmínkou, že mezi semináři posluchač sám doma s počítačem pracuje a zkouší to, co jsme na semináři probírali. Pokud to dělá, naučí se to. Poku ne, je to ztráta času a peněz.

Co byste prozradil všem začínajícím fotografům, na co si mají při výběru fotografických kurzů dávat pozor?

V mých kurzech na nic. Já je nepokoušu. Jestli koušou kolegové, nevím. Ale vážně, mohu se vyjádřit jen k tomu co znám a mohu tedy potvrdit, že kolegové v Ateliéru fotografické praxe jsou profesionálové s velkou praxí jak fotografickou tak lektorskou. Takže bych stručně řekl, když kurz, tak Afop.

Děkuji za rozhovor.

Petra Dostálová