Když školení brzdí růst: Proč firmy zbytečně ztrácí čas s figuranty

Firemní školení slibují zlepšení výkonu, nový impuls pro tým a často i změnu postoje k práci. V mnoha případech však výsledek zůstává za očekáváním. Ne kvůli obsahu nebo kvalitě školitele, ale kvůli účasti lidí, kteří se nechtějí posouvat. Místo zapojených zaměstnanců se ve skupině často objeví tzv. figuranti – lidé, kteří sice fyzicky dorazí, ale mentálně zůstávají mimo proces.

Kdo tvoří skupinu figurantů?

Figurant obvykle získá místo ve firmě nikoliv díky výkonu, ale kvůli vztahům nebo setrvačnosti. Nezřídka jde o člověka, který už dávno ztratil motivaci a funguje v režimu „hlavně to přežít do pátku“. Přesto se stále účastní školení – ne kvůli obsahu, ale kvůli evidenci.

Na školení přichází s přednastaveným postojem: „Tohle už známe, nic nového tady nebude.“
Nereaguje. Neptá se. Nezapojuje se. Spíše hledá důvody, proč něco nejde, než by hledal cestu, jak něco zlepšit.

Školitel bez podpory vedení nic nezmůže

Mnoho firem očekává, že školitel dokáže probudit motivaci i tam, kde dávno vyhasla. To ale odporuje realitě.
Bez vnitřní ochoty ke změně zůstane každá snaha neefektivní. Lektor ani sebelepší trénink nedokáže nahradit vlastní zájem jednotlivce.

Pokud figurant nemá vůli se zapojit, žádný systém ani lektor nezajistí změnu. Školení pak ztrácí smysl – a bere čas těm, kteří by ho uměli využít.

Skutečný přínos školení závisí na výběru lidí

Účastníci s vnitřní motivací naslouchají, kladou otázky a hledají souvislosti. Pracují s obsahem aktivně, protože chápou, že rozvoj slouží jim samotným. V takovém prostředí vzniká prostor pro růst, změnu chování a posun výsledků.

Oproti tomu figuranti brzdí ostatní, zpochybňují smysl a znevažují snahu celého týmu. Školení pak ztrácí dynamiku a přestává plnit svůj účel.

Doporučení: Kdo by se měl školení účastnit?

Zaměstnanci s vnitřní motivací a ochotou se učit.

Rozvoj má smysl tam, kde ho někdo přijímá. Ne tam, kde se čeká na konec přestávky.