Integrativní kouč
Eva přichází za koučem s žádostí o pomoc pro sebe samu. Neví, co si počít se svým životem. „Víte, já mám za sebou mnoho školení v asertivitě, komunikačních dovednostech, mám v práci k dispozici kouče za 3.500,- korun na hodinu, ale já potřebuji pomoc pro sebe.“ Kouč se zajímá, jak to bude vypadat, když bude se svým životem spokojená? „Vyprávějte mi o tom“, vybízí Evu. Je zvědavý, co jí spokojenost dovolí dělat jiného, než dělá nyní? A jak jí může být nápomocen na její cestě on, jak si Eva představuje jejich spolupráci? (Přece jen má s koučinkem zkušenost „z práce“…) Klientka chce najít něco, co by ji bavilo, naplňovalo, „v práci to je obrovský tlak na výkon, výsledky“. Zde příběh přerušíme…
Je to krátká ukázka úvodní žádosti a postupné práce na formulaci zakázky klienta z praxe kouče. Kouč, který zná a umí používat více koučovacích přístupů, pak může být nápomocen při hledání řešení různým lidem. Každý jsme jiný a neopakovatelný originál, proto každý koučink je jedinečný a nezopakovatelný proces změny. Integrativní kouč dokáže vybrat ze svého „pracovního kufru“ styl spolupráce dle potřeb klienta. Kouč z Eviny práce se možná mohl zajímat o osobní život klientky, což by mělo pozitivní vliv na její pracovní výsledky. Já, kouč využívající více koučovacích přístupů a navíc psycholožka, jsem přesvědčena o tom, že osobní život velmi silně zasahuje do pracovních výsledků, ale také naopak – úspěch či potíže v práci se projeví v osobním životě člověka, ať se snaží sebevíce o „zavírání dveří“ mezi jednotlivými jeho částmi, „dveře“ netěsní úplně. Je to můj předsudek. Stejně jako je mým předsudkem to, že každý člověk je schopen změny svými vlastními silami, pokud ji chce uskutečnit.
O tom, co je koučink, už bylo napsáno mnoho článků, knih, slov, takže jen ve zkratce: Koučování je specificky vedená komunikace kouče s jednotlivcem či skupinou osob, kde kouč pokládá otázky, které podnítí myšlení koučovaného a ten tak nalezne ty nejvhodnější odpovědi a řešení pro sebe samého. Kouč je zodpovědný za proces koučování a je přesvědčen, že řešení všech problémů má klient v sobě a ta mu pomáhá otázkami odhalit. Klient je zodpovědný za výsledek, nalezené řešení, je aktivním činitelem změny. V současné době je koučink považován za jednu z moderních a efektivních metod rozvoje. Využívá se ve firemní, ale i osobní oblasti např. ke stanovení cíle a cesty k němu, ke tvorbě nového projektu, řešení problémů apod. Koexistuje několik koučovacích směrů – výkonový, ericksonovský, systemický, všímavý, gestalt. Tyto směry mají své techniky, metody a postupy práce s klientem či pracovními týmy. Co mají všechny směry společné? Víru v lidi a jejich potenciál.
A co znamená integrace v koučování?
Příklad spolupráce klienta s integrativním koučem po procesuální stránce může vypadat následovně: Sezení může být zahájeno prostřednictvím metody zakotvení (vycházející ze všímavého koučinku) pro přenesení se do současné chvíle, do prožívané skutečnosti, tady a teď. Přechod od práce, rodiny, zájmů, problémů do nového kontextu a tím je koučink. Uvědomění si, proč je klient zde, a co si chce odnést. Dále integrativní koučovací setkání může pokračovat dojednáním zakázky (kontraktu) na úrovni hodnot či identity. Kým klient bude při ukončení spolupráce s integrativním koučem? (technika vycházející z principů M. H. Ericksona). Co bude žít? (otázka ze systemického přístupu) Integrativní koučovací „práce“ může pokračovat zázračnou otázkou (systemický přístup) a stanovováním si cílů (pro všechny koučovací směry společné). V průběhu integrativní spolupráce může kouč s klientem hledat výjimky, minulé úspěchy a zdroje (systemika), využívat kolo rovnováhy, neurologické úrovně a mnoho dalších užitečných technik (původem Ericksonova přístupu), pokládat paradoxní otázky, využít negativní brainstorming, škálovat (systemika, výkonový, Erickson koučink) a současně být všímavý ke svým prožitkům. Sezení však může probíhat i jinak, např. za využití modelu GROW (výkonový koučink). Klient si na závěr stanoví akční kroky (výkonový koučink) či si formuluje úkoly (systemika), které bude v mezidobí plnit. Sezení je možné ukončit reflektováním (všímavý koučink), kdy kouč pomůže klientovi, aby si krátce ve své mysli prošel uplynulé setkání a vybavil si důležité okamžiky, které v něm proběhly. To pomáhá přirozeným způsobem sezení uzavřít a také je pro klienta připomenutím, jaké podněty a prožitky si z koučinku odnáší.
Toto není návod, jak být Integrativním koučem. Můžete si být jisti, že Vaše koučovací sezení bude probíhat jinak než výše popsané.
Výhodou integrativního kouče je znalost rozmanitých přístupů a technik, které umí pružně volit tady a teď podle konkrétního klienta, a využít je ku jeho prospěchu.
A jak skončil příběh spolupráce integrativního kouče a Evy? Evin životní příběh pokračuje dále, v jiné práci, znovu se věnuje svým koníčkům, je spokojená, což se projevilo na zlepšeném vztahu s dcerou. A co se Eva v průběhu spolupráce naučila? Že potřebuje svůj prostor (v práci, doma), že se může spolehnout na sebe samu a že se nemusí ostýchat požádat o pomoc profesionála.
Autor: PhDr. Sylvie Navarová, systemická koučka, psycholožka, spoluautorka výcviku Integrativní kouč
Spoluautorky:
PhDr. Jana Zouharová, Ph.D., EPCC – Erickson Professional Coach Certificate,
PhD., Mgr. Jana Mynářová, všímavý kouč a překladatelka knihy Všímavý kouč,
obě jsou také psycholožky a spoluautorky výcviku Integrativní kouč
Článek bude otištěn v Psychologii Dnes 09/2013
