Doba stresová

Žijeme ve velmi hektické a uspěchané době, ve které nároky na každého jednotlivce stále stoupají. Narůstají však také nejistoty, které zasahují náš pracovní i osobní život. Právě tato zásadní ambivalence může být příčinou stresu, jeho všudypřítomnosti a jeho plíživého vlivu na mnohé z nás. Jak si se stresem poradit? To se dozvíte v článku lektorky soft skills Lenky Kolajové. 

Okolní svět je velmi proměnlivý a mnohdy až chaotický. Většina lidí se snaží vyhovět stoupajícím nárokům a často si včas neuvědomí, že nejsme schopni tomuto nadprahovému stresu vzdorovat donekonečna.

Doba stresová

Často hledáme příčiny nejrozmanitějších psychosomatických problémů a těžkostí v ordinacích somatických lékařů a jsme velmi udiveni, vychází-li nám všechna vyšetření jako negativní. Vždyť nás ta hlava bolí každý den, vždyť skutečně trpíme žaludečními nevolnostmi, vždyť jsme tak unavení, že sotva ráno vstaneme atd.

Je známo, že ve vyspělých zemích jednoznačně přibývá nervových zhroucení, pracovních vyčerpání a diagnóz depresí bez ohledu na věk a profesi. V zemích třetího světa takový nárůst nezaznamenávají. Proč?

Hodnoty jako být stále úspěšný, mít významné postavení, vydělávat čím dál tím více peněz, vlastnit movité i nemovité statky a žít si v blahobytu jsou tím, co nutí lidi neustále se za těmito „hodnotami“ hnát a tlačit se dopředu.

Psychiku také zatěžuje spousta informací, které se na nás řítí ze všech stran a které musíme nějak zpracovat, třídit a na některé i reagovat. V tomto shonu pak není čas uvědomovat si vlastní životní hodnoty a smysl, proč tu jsme a co vlastně opravdu chceme.

Stres k životu patří a nedá se mu vyhnout. Škodlivým se stává především tehdy, když trvá příliš dlouho nebo je příliš častý. V takovém případě nemáme příležitost relaxovat a načerpat novou energii. To nás pak ničí a v konečných důsledcích může vést až k selhání organismu.

Jak se zbavit stresu a načerpat novou pozitivní energii?

1. KROK: uvědomění si rizika

Pod slovem stres rozumíme reakci organismu na nadměrnou zátěž a ta je u každého z nás zcela odlišná. Některý pláče, jiný nespí, další se přejídá apod.

Také příznaky stresu jsou rozmanité. Patří sem narušení pozornosti a neschopnost se soustředit, zapomínání, nadměrná sebekontrola, neschopnost rozhodnout se, nedůvěra v sebe a své schopnosti, předem předjímaný neúspěch, snížení sebedůvěry, citová labilita a jiné.

2. KROK: rozpoznání příčin

V této fázi mnohdy potřebujeme pomoc někoho druhého, neboť ne vždy jsme schopni sami sobě otevřít oči a přiznat si, v čem asi může být jádro prožívaného stresu.

Je to obtížné zejména proto, že se dotýkáme sami sebe, svého sebeuvědomění a obrazu sebe sama, který si pracně celý život vytváříme. Těžko se nám přiznává, že jsme si na sebe vzali příliš mnoho úkolů, které nemůžeme zvládnout, že nesnášíme svého nadřízeného a je nad naše síly s tímto typem člověka vyjít, že společné bydlení s rodiči není tak jednoduché, jak jsme si představovali atd.

Příčina velice často nebývá jen jedna jediná, ale celý soubor, ve kterém se lze jen těžko orientovat a je obtížné zjistit, která je ta nejdůležitější, ta nejvíce stresující. Mnohdy to však pro tuto fázi není to nejpodstatnější.

3. KROK: analýza situace

Zde můžeme hovořit o určité dovednosti vnitřního zpracování. Opět ne každý je schopen sám si s touto situací poradit a je na místě požádat o pomoc, pokud víme, že samotným nám to nějak nejde. Nemám na mysli jen odbornou pomoc mezi psychology, psychiatry a psychoterapeuty, ale často stačí zajít za dobrým kamarádem, za někým z rodiny nebo se svěřit úplně cizímu člověku při náhodném setkání.

V této fázi si potřebujeme ujasnit, co se vše okolo nás i v nás děje, proč se to děje, čeho chceme dosáhnout a jakým způsobem toho nejlépe dosáhneme. Můžeme si vytvořit dokonce seznam a vypracovat jeho pozitivní a negativní důsledky. Jde o co nejobjektivnější zmapování reality, nikoliv o subjektivní prožívání.

Odpovězte si na některé z následujících otázek:

Jak by vnímal tuto mou situaci nezávislý pozorovatel?
V čem se liší mé vidění situace od nezávislého pozorovatele?
Co zkresluje skutečný stav problému?
Jaké jsou okolnosti mých potíží?
Jaké jsou mé prožitky a jaká jsou fakta?
Co je příčinou a co důsledkem situace?
Jaký je seznam mých aktuálních potíží?

4. KROK: hledání řešení

Po ujasnění si, čeho chceme dosáhnout, co chceme změnit a co je naším cílem, potřebujeme mít schopnost systematicky problém řešit. Řešení je vždy mnoho a rozhodnout se pro některou z možností můžeme sami nebo opět s pomocí našeho „rádce“ – psychologa, terapeuta či dobrého kamaráda.

Jde o to důkladně zvážit u každého z možných postupů jeho přednosti a nedostatky, eventuálně různé kombinace tak, aby nám to co nejvíce vyhovovalo v rámci našich životních i osobnostních podmínek.

Jak dosáhnout pocitu duševní harmonie a vyrovnanosti? Jak se zbavit negativních pocitů, jako je rozladění, únava a úzkost? Cesty jsou dvě:

1. PŘIROZENÝ ZPŮSOB: dostatek času bez shonu, správná životospráva, sportovní aktivity, střídání psychické a fyzické námahy, pozitivní přístup k životu, smysl pro humor, sociální zázemí…

2. ZÁMĚRNÝ ZPŮSOB: dělat to, co mi přináší radost, uvolnění, odpočinek, koncentrovat myšlenky…

K tomu všemu dnes již najdeme spoustu literatury, ale také kurzů a výcvikových skupin, kde na boj se stresem nebudeme sami. A pokud se vám nechce do kolektivního zvládání stresu, pak je možné oslovit psychologa, psychoterapeuta a individuálně s ním najít a nastavit takové kroky, které vás uvedou ve stav harmonie a rovnováhy.

PhDr. Lenka Kolajová