Co se v mládí naučíš, … ve stáří už nebude platit …
Všichni asi cítíme, že změny, které se ve světě dějí, jsou stále rychlejší a rychlejší. Na každém kroku můžeme cítit dynamiku těchto změn a také obrovskou dynamiku rozvoje ve všech oblastech lidského života. Ještě v 19. století byla informace klíčovou komoditou – a kdo jí měl, disponoval nezpochybnitelnou výhodou. Ve 20. století jsme se přehoupli do tzv. „informačního věku“ a už nešlo o to získat informaci, ale o to, jak se ve všech těch informacích neutopit. A pokud by někoho zajímaly statistiky a predikce týkající se 21. století, můžu nabídnout něco, co stojí za zamyšlení.
Deník New York Times otiskne každý týden více informací než průměrný člověk 18. století vstřebal za celý život. Množství technických informací se zdvojnásobuje každé 2 roky a expertní odhady říkají, že v roce 2011 se budou tyto informace zdvojnásobovat každých 72 hodin. Rapidní tempo změn ve všech oblastech života – včetně průmyslu a obchodu – způsobuje, že informace, které se studenti čtyřletého studijního oboru naučí za první dva roky, jsou zastaralé ve chvíli, kdy končí školu. Bývalý ministr školství USA Richard Riley tvrdí, že 10 nejžádanějších zaměstnání po roce 2014 ještě neexistovaly v roce 2008. To znamená, že vzdělávací systém se musí naučit, jak připravit mladé lidi na to, jak používat informace, které ještě nebyly vynalezeny, jak pracovat s technologiemi, které ještě nebyly vytvořeny, a jak žít ve světě, který ještě neexistuje.
Zkusme se na okamžik zastavit a přemýšlet. Jaký signál to pro nás je? Co všechno to pro nás bude znamenat? Pro pedagogy, lektory, trenéry a učitele všeho druhu nejméně to, že prostá snaha „naučit studenta víc“ tady prostě neobstojí. A jestli čekáte doporučení, tak nic převratného nemám. Tento článek není výzva, jen návod k zamyšlení.
